OSOBNÍ ÚVOD

To nám to zase uteklo což, máme už tedy skoro pryč půlku roku 2026, takže už pomalu vyhlížím letošní zatmění slunce na Islandu, Aljašku i Grónsko, ale moc ráda se vrátím ve vzpomínkách o rok dříve.

Minulý rok jsem byla na cestách opravdu hodně a cestování tvoří velkou část mého života. Chození po ledovcích, východy, západy slunce, polární záře, pozorování divokých medvědů, nebo afrických lvů a mnoho dalšího. Každý den se snažím připomínat, jaké mám privilegium žít tenhle svůj vysněný život.

Letos je to 10 let, co jsem pro vás zorganizovala první workshop na Lofotech, ale ráda posouvám služby a dovednosti dál. Jsem nyní držitelkou řidičského oprávnění pro velké autobusy s osobní přepravou, včetně profesionální působnosti. Například Island v posledních letech zpřísnil předpisy pro turistické skupiny a místní policie může zastavovat vozidla z půjčoven a kontrolovat průkazy řidičů. S profesní způsobilostí, kterou vlastním, se mnou tedy cestujete nejenom více bezpečně, ale také legálně.

Vše samozřejmě není jen zalité sluncem. Časté cestování, pobyty na letištích, v hotelech a velké časové posuny si žádají svou daň. Cestuji od -20 st. v Norsku, až třeba po +30 st. v Africe. Nezdravé jídlo, rychlá rozhodnutí a přítomnost stresu, která k dnešnímu cestování často patří, se podepisují na mé kondici, přetížení a nervozitě, když nemám čas na regeneraci. A protože nebývám tolik doma a není čas na společné chvíle, časté cestování také ovlivňuje mé vztahy s nejbližšími. Přesto bych svůj život neměnila. Ale vy už se určitě nemůžete dočkat fotek, tak jdeme na to.

Island nás v lednu obdaroval pravou zimní atmosférou. (Foto mobil)

ISLAND ZAČÁTEK LEDNA 2025

Jaký je podle vás nejkrásnější novoroční ohňostroj? Za mě určitě ten s polární září. Když přiletíme nad Island, vidíme, že je celý krásně zasněžený, což už taky není úplně běžné. Paráda, to bude super zimní dobrodružství. Na letišti hned půjčujeme auto. Což je rychlá záležitost, protože jsem v půjčovně už tolikrát, že mi auto půjčí bez dlouhých formalit. Tentokrát je to hodně důležité, protože na Islandu se v lednu stmívá již po 16 hodině, je jasná obloha a také předpověď velmi silné polární záře. Takže jsme jako na trní, žádné zdržování a šup do nitra Islandu.

Ještě není úplná tma a na obloze už nastává novoroční divadlo. Ani nestačíme vybalit teplé oblečení, natož najít nějakou lokalitu. Záře je tak krásná a silná, že prostě zastavujeme u krajnice cestou do Reykjavíku a kocháme se. Vzácné odstíny červené, korona (střed) polární záře, pak je záře přes celou oblohu. Venku až -18°C, spousta sněhu, na Island zcela neobvyklé počasí. Ale aspoň pořádně otestuju moje nové zateplené holínky. Sahají mi ke kolenům a v tomhle hlubokém sněhu jsou k nezaplacení. Tolik sněhu jsem nečekala a v pohorách bych tu opravdu chodit nechtěla. S přestávkami a přejezdy tohle divadlo trvá skoro do půlnoci. Takže i krásné ubytování s výřivkou si užíváme až v druhé polovině noci. Moc jsme toho nenaspali, ale za tyhle zážitky to stálo.

Přenádherná polární záře v okolí zasněženého Reykjavíku.

Jehly Reynysdrangar v jedinečném zimním světle.

ISLAND KONEC LEDNA 2025

Celkově byl lednový Island tak krásný, že bych to vydalo na samostatný článek. Zimní atmosféra, dlouhé noci a nízké světlo celý den, promění Island v opravdu magický ostrov. Ale musím šetřit místo, je toho před námi ještě spousta. Tak ještě jednu polární záři o dva dny později, tentokrát na severu Islandu. Dlouhé roky jsem snila o tom, pozorovat polární záři z horkého jezírka. Až letos se to splnilo a bylo to mnohem krásnější, než všechny sny dohromady. Vždycky se pobavím, když mi někdo tvrdí, že polární záři lze vidět pouze do půlnoci. Naštěstí tenhle mýtus už docela mizí. Ráno kolem 7 hodiny, kdy lidé jezdí do práce, sedíme v horkém jezírku cca 38°C, zcela nerušeni, doslova obklopeni polární záři. Vydržíme tak asi hodinku, dokud nám není úplný hic. Tanec polární záře tentokrát ukončil až východ slunce. A bylo opravu magické sledovat, jak růžovo fialové barvy východu slunce postupně převládají nad tmavou oblohou s barvami polární záře. Neskutečné světlo a divadlo. Samozřejmě sem chtěla tuhle krásu vyfotit, a tak přikládám jedno panoramko s naší chatkou, kde nalevo vidíte svítání a barvy východu slunce a napravo ještě noc. Když se rozednělo tak, že už záře nebyla vidět, čekala nás káva a snídaně v útulné chatičce a dlouhé nadšené diskuze o tom, jak nádherný ten Island je.

Kdo by se nechtěl koupat v horkém jezírku a u toho sledovat polární záři...

Vpravo ještě noc, vlevo již přebírá vládu den. A naše útulná chatička.

Dokonalé ranní podmínky u ledovcové laguny. Takové barvy jsem tu dlouho nezažila. Vysoké holínky byly opět k nezaplacení a konečně jsem si nenabrala vodu do bot.

Východ slunce v oblasti východních fjordů. Foceno v 11:37, takové krásné a nízké světlo je v lednu na Islandu v podstatě celý den (pokud svítí slunce samozřejmě).

ISLAND ÚNOR

Zatímco někteří pořadatelé výletů na Island jezdí, až když se jim to nějak zaplatí, já to mám jinak. Island je srdcovka a jezdím tam často i sama, bývám na Islandu několikrát do roka. Objevuju nové lokality, navazuju kontakty, abyste si to pak vy mohly užít na maximum a netrávili čas jen na přecpaných a profláklých lokalitách Ring Road.

Na 12-ti denním workshopu v únoru nám vyšlo snad úplně všechno. Krásné polární záře, barevné východy a západy, pláž plná ledových ker, divocí tuleni, nádherné ledovcové jeskyně (tentokrát jsme viděli dvě a také si nenechali ujít východ slunce v jedné z nich) skvělá partička, kde jsme si užili srandu a plno společných zážitků. Že ani nevím, které fotky sem vybrat...

Vypíchnu také krásnou chatku, kterou jsme měli pro sebe dvě noci v blízkosti ledovcové laguny i s vodopádem. Některé otužilkyně se v něm dokonce koupaly. Já tedy zůstala v bezpečí terasy s kávou :-)

Nezklamala ani ledovcová laguna. Stačilo si jen vybrat místo a fotit ledy, které prosvítalo vycházející slunce.

Na workshopu jsme si užili opravdu krásné polární záře i s méně obvyklými odstíny červené a růžové.

↓

Veprostřed je vidět naše fotící skupinka. Tady jsme opravdu nevěděli co dřív fotit, zda vodopád, řeku, nebo odrazy ve vodě. Záře se táhla od východu k západu.

Východ slunce v ledovcové jeskyni, kde jsme navíc úplně sami, byl zkrátka TOP.

↓

Foto mobil

Rozkošní tuleni nám pózovali v jemném zimním světle.

ISLAND V DUBNU

Už si říkám, jestli by se mi spíš nevyplatilo, se na ten Island odstěhovat :-) Tentokrát mi šlo hlavně o východní Island (i když na severu byl ještě sníh a zima) a roztomilé papuchalky. Na Island jsem se tentokrát vypravila sama, na prodloužený víkend. Focení papuchálků při východu slunce, byl další z mých snů. Východ slunce byl asi ve 4 hodiny. Spánku málo, ale bylo to jedním slovem nádherné, papuchálci rozkošní. Nafotila jsem to ráno asi 700 fotek a ty nejlepší vybírám ještě dnes :-)

Vstávání v hrozných 3:50, ale papuchálkové na nedaleké pláži už na nás čekají... Foto mobil.

Papuchálci jsou roztomilost sama a zde v prvních paprscích vycházejícího slunce.

Stavba hnízda je naprosto zásadní věc :-)

Trocha zajímavostí o papuchálcích. (Foto mobil)

Barevné ledovcové řeky z výšky. Člověku se ani nechce věřit, když to vidí poprvé.

ALJAŠKA - ČERVENEC, SRPEN

Jak už jsem říkala, jednou poznáte Aljašku s medvědy a jste nadosmrti zamilovaní. Jak se hezky po americku říká: "Once an Alaskan, always an Alaskan." Hice jsou u nás čím dál otravnější, a tak jsem v létě zamířila na sever. Tentokrát mi dorazil i kufr (přesněji batoh), takže nic nebránilo užít si všechny krásy, které si pro nás Aljaška přichystala. A že jich za ty 3 týdny bylo.

V srdci Aljašky máme my lidé k medvědům jedinečný vztah. Nikdo po nich nestřílí, aby je dostal z pozemku, nikdo nenechá venku nebezpečná lákadla, která by je krmila. Dáváme jim přednost v cestě, obcházíme je, chováme k nim respekt, a oni nás za to na oplátku pouštějí do svého světa. Aljaška je nejlepší místo na světě, kde lze medvědy vyfotografovat, navíc se skvělým zázemím a službami, o tom jsem přesvědčena. A ano, je to drahé.

Nejkrásnější byli samozřejmě medvědi lovící lososi v řece. Řeka byla tentokrát doslova nacpaná červenými lososi sockeye, voda byla tak rudá, že vypadala jako plná krve. Ale byli to jen statisíce zdravých krásných lososů, že i medvědi plní této nezvyklé hojnosti, byly přežraní :-)

A víc si s lososi hráli, než aby je lovili. I místní říkali, že tohle neviděli nejméně 20 let. Medvědi mi tedy připadali trochu líní, přesto nebyla nouze o nádherné fotky a zážitky.

Jen málokde na světě můžete tak snadno pozorovat chytání lososů. Místní chlupáči potřebují nabrat až třetinu své váhy a hlavním zdrojem jsou právě lososi.

↓

Počastí tentokrát vyšlo na jedničku a obdarovalo nás i krásnými východy a západy slunce. Mimochodem, focení východů slunce na Aljašce je opravdu unikátní, protože jedním okem stále kontrolujete situaci kolem, aby se na vás odněkud nepřišel podívat méďa. Však se mi také stalo, že jsem musela sbalit foto harampádí a přenechat místo medvědům.

Dalším skvělým zážitkem byl trek v Údolí 10 tisíc kouřů. Což je takový Island po sopečné erupci, ale asi tak 1000x větší. Zdejší erupce sopky Novarupta patří k nejsilnějším v historii lidstva, silnější než Krakatoa, nebo Sv. Helena. V místním malinkém info centru se o tom vše dozvíte.

Porovnání největších sopečných erupcí mluví celkem jasně.

ALJAŠKA, Katmai

Takovéhle výhledy jsou od stanu v údolí 10 tisíc kouřů.

Říkala jsem si, že treky tady budou určitě plné lidí jako u nás v Evropě, ale kdeže. Celý den ani noha! Až by člověk někoho rád potkal. A byli jsme tam přesně v době, kdy na protilehlé Kamčatce došlo k jednomu z největších zemětřesení. Tady jsem poznala i tu drsnější stránku aljašské přírody. Čekali na nás všelijaké nástrahy přírody a nikoho moc nezajímá, jak si poradíte. Musíte si proklestit cestu jedovatými rostlinami, potýkat se s větrem v sopečné krajině a hlavně musíte mít dostatek pitné vody, to je naprosto klíčové. Ve vyprahlé krajině příliš vody nenajdete a nelze použít ani čistič vody, protože voda je tady plná písku a sedimentů ze sopek a čistič akorát ucpe. Vydalo by to na samostatný článek, snad najdu čas. A to jsme ani nešli na konec, který trvá několik dní.

Přesto, že to nebyla má první Aljaška, zcela předčila očekávání.

Ale nejen medvědi zdobí Aljašku. Východ slunce nad mlhou z dronu je také působivý.

Východ slunce tentokrát ze břehu v NP Katmai.

Článek pokračuje v druhé části.