čtvrtek 29. únor, 2024

ROK 2023 VE FOTKÁCH

Minulý rok byl opravdu nabitý cestováním, a jsem ráda, že vám můžu ve fotkách ukázat některé momenty z výprav, ačkoliv všechny se sem bohužel nevejdou. Fotky nestíhám upravovat tak rychle jak bych si přála, ale jsem ráda, že fotografické cestování s vámi je stále pevnou součástí mých výletů. Ukazovat ostatním lidem krásy Islandu, Grónska, Itálie, atd. ať ve skupinkách, nebo individuálních workshopech, je pro mě to nejkrásnější. Ráda sdílím své nadšení pro přírodu a fotografování. Tak jdeme na to.

ISLAND únor 2023

První cesta mě zavedla na Island, kam v únoru pravidelně vyrážíme za dobrodružstvím a krásnými fotkami. Počasí nás občas pozlobilo, takže jsme zažili Island jak se sluší a patří, včetně vichru, slejváku, sněhové nadílky, ale také polární záře a vydařených západů slunce. To vše tentokrát během osmi dní.

Krom polární záře jsou největším lákadlem zimních termínů ledovcové jeskyně. Letošní zima na ně byla opravdu přející a my tak zažili něco, co můžu s klidem nazvat životním zážitkem. Dechberoucí ledovcovou jeskyni velkou jako chrám, okořeněnou nádherným východem slunce, které barvilo ledy do neskutečných barev. Podívali jsme se i do skrytých ledových místností běžně nepřístupných. Se mnou máte vždycky něco navíc :-) Naše foťáky se během těch hodin v jeskyni v podstatě nezastavili.

Východ slunce v ledovcové jeskyni.

Jedno z našich islandských ubytování - chatička s vířivkou a polární září.

FUJIFILM PHOTO AWARDS

Fujifilm je moje srdcovka, protože tyhle foťáky se mnou už hezkou řádku let brázdí celý svět. Jsou svědky celé řady zážitků, od euforie po zklamání, od promočených hadrů, po mrazivé noci. Podařilo se mi část mého vybavení už také ztratit a zase najít, uf co člověk všechno zažije, když vytáhne paty z baráku :-) Tahle moje vítězná fotka Fujifilm Photo Awards v kategorii Krajina byla vyfocena jednoho rána na Ještědu. A protože jsem od vás dostala plno dotazů, kde a jak byla fotka focená, napíšu o tom více do sólo článku.

A ZASE ISLAND

To takhle na Islandu z ničeho nic bouchne sopka a to mě přece nemůže nechat chladnou. Vyrážíme hodně narychlo a bez příprav jednoho červencového rána. A zážitky? Těch bylo samozřejmě spousta. Dostat se k sopce nebyl tentokrát žádný med, poctivých 20 km tam a zpět v prachu a větru, se vším foto harampádím na zádech. K TOP zážitkům patřil můj roztavený dron nad sopkou, inu jsme lidi a děláme chyby. Tady se ovšem za chybu tvrdě platí (finančně i psychicky). Sehnat rychle nového drona na Islandu byl nadlidský úkol. Oficiální prodejna DJI v Reykjavíku byla slušně vybrakovaná a měla jen staré modely. Případné půjčovny dronů nefungují tak pružně jak by si člověk představoval. Sopka sama o sobě byla samozřejmě nádherný zážitek, byli jsme u ní dokonce 2x a byli svědky jejího posledního západu slunce. Tu noc co jsme se vrátili vyhasla.

Dalším TOP zážitkem byly Duhové hory. Strávit tam pár dní poklidnou turistikou byla pecka. Až bych řekla, že je to nejkrásnější pohoří, jaké jsem kdy viděla. Označení duhové je opravdu výstižné, neuvěřitelné odstíny barev, které vidíte na každém kroku.

Sopečná erupce na Islandu, červenec 2023. Poslední fotka z mého dronu, ale kdo by takovému záběru odolal.

Duhové hory.

Koníci na Islandu jsou prostě miláčkové.

FAERSKÉ OSTROVY

Faery byly dlouho na mém bucket listu a letos se to mělo konečně vyplnit. Zcela unikátní útesy a krajina jsou rájem pro milovníky divoké přírody. Úplně nejsem ok s tím, jak se tam vybírají peníze za některá místa a turistům je vyhrožováno vysokými pokutami, když nezaplatí. Nicméně ostrovy jsou to krásné a když vyjde počasí jako nám, přivezete si domů paměťové karty nabité k prasknutí :-)

Papuchálky a koníky najdete na Faerech také.

GRÓNSKO

Mezi fotografy se tomu říká zlatá trojka a znamená to navštívit Island, Faerské ostrovy a Grónsko. Jsem nadšená, že se mi tahle trojice podařila v jednom roce, dokonce během dvou měsíců. Grónsko je úplně jiný svět. Koncem srpna tam jsou příjemné teploty kolem 10 °C, ohromné ledy nejrůznějších tvarů jsou zcela unikátní. Grónsko toho nabízí ale mnohem víc. Krásné polární záře, velryby, nebo psí spřežení. Byli jsme se také podívat k ledovci Eqi, kam se dostanete jen lodí. Je 5 km široký a 200 metrů vysoký a neustále se z něj odlamují kusy ledy, které padají s ohromným hlukem do vody jen pár set metrů od vaší lodi.

Třešničkou na dortu pak bylo přespání na grónském ledovém příkrovu. Pouze na dvou místech na světě tohle můžete zažít. V Antarktidě, a právě v Grónsku. U nás hice k padnutí a tady jsme brázdili ve vánici po ledovci se saněmi, jako praví polárníci. Součástí byl i nádherný trek po ledovci, který je zase úplně jiný, než jsem zvyklá z Islandu. Všechno je tu mnohem větší, hlubší a rozlehlejší.

Na závěr jsme dostali z malé vyhlídky prostor na vnitřní rozjímání. Kam oči dohlédly rozprostíral se jen grónský ledovec. Koukala sem v úplném tichu na tenhle div přírody a cítila ohromnou vděčnost, že tohle všechno můžu prožívat. Byla to neskutečná výprava a tohle se nám všem vrylo do paměti po zbytek života. Se mnou máte prostě vždycky něco navíc.

Můžete se přihlásit do Grónska v roce 2025.

Nekonečný grónský ledovec a náš tábor z výšky.

Spaní na grónské ledové čepici bylo nezapomenutelné. Srpen 2023.

VÁNOČNÍ ISLAND

Už to vypadalo, že do konce roku se nic extra nestane a já se budu na Vánoce cpát salátem s kapříkem a cukrovím, ale osud se mnou měl jiné plány. Opět bouchla sopka, a přestože neměla dlouhého trvání, vyrazili jsme. Cesty na Island už jsem přestala počítat :-) Island má o Vánocích úplně jinou atmosféru, je úžasný, všechno nazdobené, nasvícené, všichni usměvavý a pouze 4 hodiny denního světla z toho dělají opravdu mega zimní atmosféru. Zasněžený a nazdobený Reykjavík byl kouzelný. Opravdu sem si tady užívala atmosféru bez pražského vánočního shonu a vystresovaných lidí. Nízké celodenní světlo nás obdarovalo dokonalými fotografickými podmínkami. Třešničkou pak byly opět ledovcové jeskyně, které se přes léto úplně změnily. A ten pocit, když si slaníte svou první ledovcovou jeskyni. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi tohle může na Islandu splnit. Visela jsem na laně a ledu, rozhlížela se všude kolem po těch nádherných ledových stěnách a byl to jeden z těch zážitků, na které se nezapomíná, a které vám mění pohled na život. Odjížděli jsme domů naprosto nadšení, přestože jsme sopku neviděli.

Srdečně děkuju těm, kteří jste se mnou vyrazili a všem čtenářům přeju krásný rok 2024, prožijte ho naplno!