Koronavirová vlna s příslušným číslem, které asi brzy přestaneme počítat, se dotýká životů nás všech, ať už si o této smršti událostí myslíme cokoliv. V březnu jsem se těšila do severního Norska, do nových krajů a poté měl hned následovat Island. Na Islandu jsem tentokrát měla naplánováno plno nových lokalit. Poté jsem si chtěla užít trochu odpočinku ve slunné Itálii. Na vše jsem se opravdu těšila, zklamání veliké, co vám budu povídat

Když jsem se vzpamatovala ze šoku, že nikam, ale opravdu nikam neodjedu a opadla prvotní vlna paniky v médiích, začala jsem na tom všem vidět i něco pozitivního. Zvláštní zklidnění mysli, více času na věci, na které prostě nebyl čas, nebo energie. Všichni jsme se většinou nuceně „schovávali“ doma a stáli tváří v tvář vztahům a vazbám na naše nejbližší. Nemohli jsme nikam utéct, či vyplnit náš čas nějakou zástupnou aktivitou, kterou leckdy provozujeme jen proto, abychom nemuseli nic řešit. Viděli jsme věci a hlavně lidi kolem nás takové jací doopravdy jsou. A pokud jsme se dokázali podívat dovnitř nás, viděli jsme tak i sami sebe. V dnešní uspěchané době věci k nezaplacení.

Uplynulo pár lehce svobodných letních měsíců a máme tu nový koloběh omezování. Nevidím nic špatného na pobytu v přírodě. Focení venku mi stále dává tolik potřebné zklidnění mysli, a tak i v této době vyjíždím do českých lokalit, které leckdy vidím poprvé. A jsem ráda, že i mnoho z vás také vyráží vstříc naší krásné přírodě, opravdu mám radost z vašich mailů, či zpráv na Instagramu. Ať už se ptáte na nějaký workshop, nebo jen chcete vyrazit fotit. Aktuální situace mě připadá opravdu zvláštní. Mám pocit, že chaos tak zvané moderní společnosti je čím dál větší, místo aby se vše uklidňovalo.

Koronavirovou scénu moc nesleduji, netuším kolik je dnes nakažených, ani na jakých principech stojí jakýsi PES. Doma mám tedy poměrně dost času na třídění a zpracování snímků. Níže můžete mrknout na mé „vzpomínky“ s popisem. Co na tom, že některé jsou staré i několik let - když fotíme krajinu, nastávají občas podmínky a události, na které se nezapomíná… A protože mi opravdu chybí výpravy s vámi za focením a tím vším co k tomu patří, výběr se týká zejména zážitků z našich fotovýprav.

MRAZIVÝ ISLAND

Fotka z naší únorové výpravy na Island před dvěma lety. Přesto, že jsem na tomto místě byla již několikrát, ještě nikdy jsem neměla štěstí na zmrzlou krajinu. Byli jsme zde už za svítání, ale to pravé světlo nastalo až s prvními paprsky. Nasvícené duny poskytovaly dobré kompozice prakticky odkudkoliv. Navštívili jsme toto místo již předchozí večer, nebylo tedy třeba dlouhého obhlížení terénu. Rozprchli jsme se po dunách a každý si vychutnával východ slunce po svém.

PÍSEČNÉ DUNY U STOKKSNES

MASIVNÍ ZÁŘE LOFOTY

Na známou pláž Skagsanden jsme dorazili již na západ slunce, abychom zde poté vyčkali na polární záři. Předtím jsem prostudovala předpověď síly polární záře, která byla již několikátý den na stupni 5-6. Pokud se nezatáhne, byla velká pravděpodobnost krásného divadla, již třetí noc v řadě. Po západu slunce se tedy zhruba hodinku různě procházíme či posedáváme v autě, zavděk vezmeme také místními čistými a hlavně vytápěnými záchodky. Ten večer tady nějakým zázrakem ani nebylo moc lidí. Jen pár aut a jejich pasažérů, čekajících na to samé co my. Předpověď tentokrát vyšla na jedničku, ještě před setměním nám začala polární záře tančit nad hlavami. Na západě bylo nad obzorem stále vidět zbytkové světlo ze západu, obloha ještě nebyla úplně tmavá a do toho barvy polární záře. Nezapomenutelné.

PLÁŽ SKAGSANDEN NA LOFOTECH

KANADSKÉ ROCKY MOUNTAINS

V roce 2019 se naše fotovýprava do Kanady opravdu vydařila, měli jsme velké štěstí na počasí. Vybrat tak něco ze vzpomínek není žádný problém. Viděli jsme také polární záři, která zde sice nemá tak divoké křivky, ale zase je to něco jiného. Nejedná se o mrazivou krajinu, lehce vás šimrá v žaludku při stání ve tmě a pomyšlení na medvědy. Také noční obloha bez většího světelného šumu je tady krásná.

Předposlední ráno našeho pobytu jedeme k Pyramid Lake. Máme ho kousek od ubytování, žádné brzké vstávání se nekoná. Čekám, že tu budou davy, ale není to vůbec tak hrozné, víceméně jen pár turistů s mobily. Snažila jsem se tady o fotku již minulý rok, ale skončilo to jen neprostupnou mlhou a větrem. Dnes bylo mlhy akorát a nic nebránilo sluníčku kouzlit odrazy horských štítů v křišťálově čistém jezeru. Je tu nepřeberné množství kompozic, fotit můžete ze břehu, či ostrůvku uprostřed, nebo mostu, který k němu vede. Pobíháme zde, dokud nepoleví to nejhezčí světlo. A krajina je tady tak úžasná, že cestou zpět nám to nedá a ještě zastavujeme u sousedního Patricia Lake.

PYRAMID LAKE V RANNÍM SLUNCI

RANNÍ ARKTICKÉ SVĚTLO

Při první fotovýpravě na Lofoty jsme ráno měli kliku na krásné nízké světlo na vyhlídce u Sakrisoy. Bydleli jsme pár dní v oranžových domečcích pod námi, obklopeni fjordy a mořem na všechny strany. Vyběhnout na vyhlídku tak bylo poměrně snadné, a protože tou dobou vycházelo slunce až kolem 8 hodiny, nebylo třeba ani brzkého vstávání, ani popojíždění autem. Východ slunce trval dlouho a slunce barvilo krajinu, až oči přecházely.

VÝHLEDY NA LOFOTECH

BLATENSKO - JIŽNÍ ČECHY

Focení malebného kostelíku Paštiky od Blatné mi dávalo celkem zabrat. Kolikrát jsem již na tomto místě byla, měla vysněnou kompozici, ale mlha pořád ne tam, kde bych jí měla nejradši. Buď schovala mě nebo kostelík, nebo jí bylo tak málo, že to nestálo za řeč. Ale jak se říká - kdo si počká, ten se dočká, tak i já jsem se jednoho podzimního rána dočkala.

KOSTELÍK PAŠTIKY

Kouknu na DALŠÍ ČLÁNKY