LIDUPRÁZDNÝ ISLAND II.

SVOBODA POKRAČUJE

Počasí je přímo výstavní a tak nabíráme směr západní fjordy. V jejich hlubinách je kdesi ukrytý vodopád Dynjandy ,na který mám spadeno už léta. V zimních termínech kdy na Island obvykle jezdíme, však jeho návštěva není možná, tyto fjordy jsou zavřené. Také by tam měla být spousta „pafínů“ anglicky Puffins a hezky česky Papuchálkové. Tahle roztomilá zvířátka jsem ještě neviděla, opět hlavně kvůli tomu, že sem jezdím v době, kdy jsou pryč. Na Island přilétají někdy koncem dubna a zhruba v polovině srpna zase odletí. Strašně ráda bych je konečně viděla a samozřejmě fotografovala.

Cesta do západních fjordů je poměrně zdlouhavá, dle informací by to měla být samá šotolina, asfaltky zde jaksi moc nejsou. Po půl hodině kodrcání toho máme akorát tak dost. Představa bezmála 5 hodin takové cesty nás odrazuje. Navíc nám cosi podezřele rachtá ve spodu auta. No tak tedy to raději ať nám upadne kolo někde na Route1, než kdesi v pustině, kde se sotva stěží někomu dovoláme. Půjčení naší Dacia Duster je v těchto dobách na Islandu sice „za hubičku“, ale nedělám si iluze o pravidelné údržbě aut v době, kdy s nimi nikdo nejezdí. Takže to nakonec otáčíme, holt na západní fjordy to bude nejlepší trajektem někdy příště, v plné sezóně.

Nevadí, čekají nás jiné laskominy Islandu. Co se týká krásy lokalit, na Islandu jen těžko můžete šlápnout vedle. Nemusíme se ani strachovat o případné ubytování, volné kapacity jsou všude a stačí udělat rezervaci doslova z hodiny na hodinu. Máme tady opravdu naprostou svobodu plánování, paráda. Za krásného počasí uháníme severem Islandu. Povinnou zastávku uděláme v městečku Akureyri . Přes mobil kupujeme také lístek pro průjezd novým 7,5 km dlouhým tunelem (Vadlaheidi tunnel ). Tento tunel příjemně zkracuje jízdu mezi Akureyri a jezerem Mývatn, jeho hlavní výhodu spatřuji při jízdě ve špatném počasí, což se nás dnes naštěstí netýká. Lístek můžete koupit již v autopůjčovně, ale nic se neděje, pokud to tam odmítnete. Lze ho zakoupit také přes internet během pár minut a platí vám následujících 24 hodin.

Jeskyně Grjótagjá láká ke koupání. Před 10 lety se to ještě mohlo. Foto mobil. STRUKTURY LEDOVCOVÉ ŘEKY A PÍSKU. Foto Mavic Air.

 

Cestou navštívíme jeskyni Grjótagjá , která je zvláštní tím, že je zaplněná horkou vodou. Když jsem zde byla před 10 lety, říkali nám, že voda postupně chladne. No horká je stále dost, zdá se mi snad ještě více než tehdy. Koupání je zde zakázáno, nicméně jistě stojí za návštěvu, obzvlášť když zaparkujete přímo u ní. Poté přijíždíme do oblasti jezera Mývatn . Komáři se touto dobou naštěstí ještě nevylíhli. Mývatn v překladu znamená komáří jezero a v létě je jich tu opravdu požehnaně.

HVERFJALL KRÁTER. OKOLÍ JEZERA MÝVATN JE PLNÉ KRÁTERŮ. Foto Mavic Air.HVERFJALL KRÁTER. OKOLÍ JEZERA MÝVATN JE PLNÉ KRÁTERŮ. Foto Mavic Air.

Jedeme prohřát těla a zrelaxovat duši do přírodního koupaliště Mývatn Nature Baths . Za necelých 1000 Kč na osobu si můžete užít relax v různě teplých vodách na neomezenou dobu, k dispozici je bar, šatny, restaurace, obchod se suvenýry, atd. Být po minimálně půl roce zase „někde u vody“ a dát si točené pivko, mi připadá jako krásný sen. U nás je vše zavřené, o to více si to zde užívám. Navíc zcela bez turistů. Jsou tu snad jen islanďané, asi si sem chodí za hezkého počasí „pokecat“ a dát si drink. Z jezera jsou krásné výhledy na okolní přírodu. Odcházím odsud krásně prohřátá, odpočinutá a připravená zase na trochu toho nepohodlí. Projíždíme ještě nějaké lokality a večer chci fotit západ slunce u Godafossu .

Alespoň tady čekám nějaké lidi, hotýlek Fossholl Guesthouse pár minut chůze od vodopádu bývá vždy obsazený. Jaké je tedy mé překvapení, že hotel je zavřený a ohromné parkoviště zcela prázdné. Godafoss patří k nejznámějším vodopádům na Islandu a večer je nás tu dohromady asi pět. Západ slunce je parádní, já tu měla předtím vždy špatné počasí. Vodopád fotím z obou stran, všude klid jen hukot vody a na řadu přichází také dron. Přesto, že v těchto končinách bývají západy slunce dlouhé, nějak se mi zdá, že to rychle uteklo. Hodina a půl západového světla je fuč a já bych tedy ještě měla co fotit.

VEČERNÍ GODAFOSS. Fuji XT-2 + Fujinon 10-24 RVEČERNÍ GODAFOSS. Fuji XT-2 + Fujinon 10-24 R

Po západu se rychle ochlazuje a my uháníme na lokalitu určenou pro východ slunce a tou je méně známý vodopád Aldeyjarfoss . Kolem půlnoci přijíždíme na jakýsi plácek snad parkovací místo, vybalujeme spacáky a budík nařizuji na 4 hodinu, abychom k vodopádu došli kolem východu slunce. Počítám to na necelé 4 hodiny spánku, no ani tuto noc spánkový deficit nedoženu. Ráno se budíme do zatažené oblohy, fouká vítr, tedy ne, že by se nám nějak moc chtělo. Cesta k vodopádu mezi sopečnými kopci a kužely je zajímavá, akorát ten vítr, hlavně aby nepřinesl nějaký slejvák, nebo něco horšího. Vodopád slyšíme již zdálky a opravdu to vstávání k němu stálo za to. Pulzující energie mohutného Aldeyjarfossu je cítit všemi smysly. Vodopád se propadá do krásného „bazénu“ pod ním a jsou také vidět jedinečné čedičové skalní útvary.

ALDEYARFOSS. Panorama. Fuji X-T2 + Fujinon 10-24 RALDEYARFOSS. Panorama. Fuji X-T2 + Fujinon 10-24 R

Není zde žádné zábradlí ani provaz, posadíme se v klidu na útes a sledujeme pod nohama mohutný hukot vody. Nikde nikdo, je sice zataženo, ale tenhle vodopád má krásnou atmosféru i tak. Udělám pár snímků a najednou kde se vzala tu se vzala, mlha jak u Rákosníčka. Skutečně by se dala krájet, sotva vodopád vidíme. No nic, příroda si holt řekla, že už jsme toho viděli dost. Takže se balíme a jdeme zpátky. Jsem ráda, že jsme si ráno přivstali a mlhu trochu předběhli. Ve větru a mlze se cesta poněkud změní, orientace se zhorší. K tomuto vodopádu se chodí i v zimě, bývají na něm parádní rampouchy. Tak si říkám, že to tady nebude nic příjemného, když tu chytíte typické islandské počasí, v podobě pořádné sněhové vánice, nebo zmrzlého terénu. U auta se mlha rozplyne, posnídáme a pokračujeme dále opět kolem jezera Mývatn.

Všude čedičové kopce, těžká tmavá mračna, ze kterých občas sněží, zápach síry a kouř z mnoha okolních geotermálních elektráren vytváří jedinečnou atmosféru, kterou na Islandu tolik miluju. Zastavujemev oblasti Námafjal. Na parkovišti jsme zase sami, a tak si celou tuto lokalitu užíváme jen pro sebe.

JEZERO MÝVATN. Fuji XT-2 + Fujinon 10-24 R BAREVNÁ PŮDA GEOTERMÁLNÍ OBLASTI NÁMAFJALL. Fuji X-T2 + Fujinon 10-24 R

 

Na Islandu vás čekají krásy skoro za každým rohem, já však některé lokality a zážitky musím vynechat, aby se článek vůbec dobral závěru. Navečer se přibližujeme ke Stokksness . V dnešní době jsou tyto písečné duny již velmi známé a já tady byla mnohokrát. Mám sice v plánu být trošku jinde, ale když vidím zdálky nádherné světlo, které se tvoří směrem k této oblasti, neváhám ani minutu a vyrážíme tam.

Trochu mě vadí místní chlápek, který si tady z toho udělal živnost a musíme u něj zaplatit vstup. Vůbec mě nezajímá jakési jeho městečko, o kterém mi vypráví pokaždé když ho tu zastihnu. Jsem silně nervózní, poněvadž chci stihnout ten krásný západ slunce, takové světlo tady není každý den. Vysolím tedy nějakých 700 islandských korun a honem mezi písečné duny. Slunce se rychle přibližuje k obzoru. Někde v dáli pobíhá jediný fotograf se stejným nadšením jako já. Vítr tady fičí jako vždy a západ? Ten je jedním slovem dokonalý. Slunce nízko nad obzorem nasvicuje dramatickou oblačnost i stébla trav v písečných dunách. Hukot moře… Šumění písku, kterým vítr obaluje mé nohy, umocňuje atmosféru večera. To vše se zarývá hluboko do mé duše. Vím, že je to jeden z těch západů slunce, na které se nezapomíná. Island ve své dokonalé kráse, kterou rozdává bez rozdílu všem, co jí dokážou vnímat.

Jsme tu ještě dlouho po západu slunce. Ubytování máme nedaleko, takže se těším na tak obyčejné věci, jako je sprcha a postel.

ZÁPAD SLUNCE U STOKKSNESS. Fuji X-T2 + Fujinon 10-24 RZÁPAD SLUNCE U STOKKSNESS. Fuji X-T2 + Fujinon 10-24 R

Dopoledne si v městečku Hoffn nenecháme ujít procházku po pobřeží. Za pěkného počasí je odtud pěkný výhled na masiv ledovce Vatnajökull , který je druhý největší ledovec v Evropě. Má oblíbená ledovcová laguna je večer opuštěná, jen pár turistů, fotografové žádní. Takže západ slunce fotíme sami. K břehu u moře nepřiplavaly žádné kry, ale nevadí, jedeme fotit přímo k laguně. Nad ledovcem se udělá zvláštní mlha, která společně s barvami zapadajícího slunce udělá neobvyklé jemné světlo. Kdepak, tady kdybych byla stokrát, tak tady bude pokaždé jinak.

 LEDOVCOVÁ LAGUNA. Fuji X-T2 + Fujinon 10-24 R ISLAND NEBO GRÓNSKO :-) Foto Mavic Air.

 

Jen ty pafíni se mi nějak pořád „vyhejbají“. Skoro už je to na stížnost na nějaké to ministerstvo na Islandu :-) Má tu být 6 miliónů pafínů, já tu jsem už po sedmé a ještě jsem žádného neviděla. Poslední spásou mohou být útesy Dyrhólaey , jsou přímo vyhlášené množstvím pafínů. Tak snad budu mít štěstí. Útesy jsou coby kamenem dohodil od městečka Vík , kde budeme trávit dnešní večer a noc. Počasí se pokazilo, leje jako z konve, ale ani to nás neodradí a k večeru vyrážíme na útesy. Na focení západu to nevypadá, pafíni v tomhle slejváku asi taky zrovna nebudou mít chuť na nějaké promenádování, ale zkusit se to musí.

U útesů propadám neskutečnému nadšení, když zblízka rozpoznám, že se opravdu jedná o pafíny. Jsou jednoduše rozkošní. Focení je ze začátku všelijaké, rozhodně je nechci vyplašit. A tak to nakonec skončí tím, že se plazím v mokré trávě a decimetr za decimetrem se přibližuji. Samozřejmě musím zde dávat velký pozor, abych nespadla z útesů. Mé ohnisko umožňuje focení z větší dálky, nemusím se tedy přibližovat úplně.

Samotné focení je ještě krásnější zážitek, než jsem si myslela. Jsou prostě úžasní, poskakují sem tam a když je člověk trochu opatrný, nenechají se vyrušit. Ze slejváku se stalo mrholení, takže celkem fajn počasí :-) Jak dlouho se válím v trávě ani nevím, ale když se do mě začne dávat zima, tak to pomalu balíme.

NEJDŘÍV NÁMLUVY... Fuji X-T2 + Fujinon 50-230 ... POTOM POLIBEK :-) Fuji X-T2 + Fujinon 50-230

 

Cestou k autu potkáme chlápka v maskáčích - správce islandských parků. Jelikož jsme na celém parkovišti jediné auto, vzbudíme jeho zájem. Po běžných konverzačních větách stočíme řeč na pafíny. Dozvídáme se o nich všechno možné a také to, že za pár dní se oblast Dyrhólaey pro turisty zcela uzavře, právě proto, aby Papuchálci mohli v klidu sedět na vejcích. Mimochodem, věděli jste, že Papuchálci sedí na vejcích 35-49 dní? My jsme zde pafíny zastihli ve fázi námluv a hnízdění a za pár dní už budou sedět na vejcích, na což potřebují klid. Odjíždím odsud promočená, zmrzlá, ale naprosto nadšená. Ve foťáku mám nejmíň 150 snímků roztomilých pafínů.

Další část vyprávění o Islandu bude o tom, na co se všichni nejvíc těšíte. Ano, o sopce. V tuhle chvíli, kdy už máme za sebou cca 9 dní pobytu, a kdy nás Island už tolik obdaroval, jsem ještě nevěděla, že to nejkrásnější nás teprve čeká…

Pokračování ve třetím díle.

 

VEČERNÍ FOCENÍ U STOKKSNESS. Foto mobil. OSAMĚLÉ FOCENÍ U LEDOVCOVÉ LAGUNY. Foto mobil

 

RELAX KDESI V PUSTINĚ. Foto mobil.RELAX KDESI V PUSTINĚ. Foto mobil.

 

 

Jo, chci číst POSLEDNÍ ČÁST