TO NEJLEPŠÍ - ROK 2018 I.

16.09.2018

V letošním výběru nemohou chybět Lofoty, kde nám tentokrát vyšlo snad úplně všechno, polární záře, krásné východy i pořádná sněhová nadílka. Nechybí ani Island, který je vždy připraven poskytnout vám čekané i nečekané zážitky :-)

VÝCHOD SLUNCE, LOFOTY 

Ráno vstáváme o něco dřív, abychom stihly ranní modrou hodinku a nafotili typické norské chatičky za svítání. Jak se blíží východ slunce, chvílemi sněží. Buď se vše schová ve vánici, nebo to budou ty nejkrásnější barvy, umocněné čerstvým prašanem, jaké dokáže polární kruh vykouzlit. Naštěstí nastala druhá možnost a pozorujeme východ slunce přímo nad mořem. Lofoty si už dávno vzaly mé srdce, ale na tohle se zkrátka nezapomíná. 

VEČER U LAGUNY, ISLAND

Nemůže zde chybět ani snímek z Islandu (samostatný  článek-fotky zde. Nad výběrem toho nej. občas převažuje míra zážitku, tak je to i v tomto případě. Celý den měla na Islandu zuřit sněhová bouře, začala přicházet až k večeru. Přesto že jsem u laguny zažila již lecjaké počasí, tohle ještě ne. Vichr byl tak silný, že rozložení stativu bylo možné jen do první úrovně, vysunutí dolních nohou nebo středové tyče, by se rovnalo abstraktní mazanici. Fotíme většinu času přikrčeni u stativů, vítr nám naštěstí fouká do zad, takže vodní tříšť z vln na naše foťáky nedosáhne. Ani mohutné vlny nepřekonají sílu větru, zastavují se o ledy a vichr na jejich vrcholcích kouzlí pěkné čepičky.

Říkám si, hlavně při focení neupustit žádný filtr či cokoliv jiného, jinak to vichr s drobným pískem okamžitě odnese do moře. Vybalit sušenku či termosku s čajem nepřichází v úvahu, vše se soustředí jen na nezbytně nutné činnosti. Přicházející fronta tvoří dramatickou oblohu a světlo je toho večera opravdu překrásné. I fotografů je velmi málo, holt počasí asi kdekoho odradilo.

Všechny islandské silnice jsou toho večera a noci uzavřené s výjimkou té naší, která vede od laguny k hoře Stokksnes. Island nás má prostě rád :-) A tak po tomto dobrodružném focení rádi odjíždíme do vyhřátého penzionu, večer je konečně čas na ukázku úpravy fotek v Photoshopu a nechybí ani pivko ( i na Islandu se dá pít dobré pivo :-)

POLÁRNÍ ZÁŘE TROMS, NOSKO

O co nás polární záře ochudila na Islandu, to nám měrou vrchovatou dopřála na Lofotech. Pobyt zde zakončujeme východem slunce a pak nás čeká přesun na letiště. Tak nějak smutně balím věci, vše cpeme až po střechu do našeho auta a odjíždíme. Přesto, že Lofoty byly opět parádní, vždycky odsud odjíždím se smíšenými pocity, nikam se mi zkrátka nechce. To ještě netuším, že nás dnes čeká další nezapomenutelná noc. Večer přijíždíme na letiště, jasná obloha má vydržet celou noc a je předpověď velmi silné polární záře G1 (geomagnetická bouře). Moc dobře vím, jaké máme štěstí a co to může v těchto vzdálených severních končinách znamenat.

Některé dámy jsou již značně unavené, což je po 6 z 9 polo probdělých nocí díky záři celkem pochopitelné, tak ty odmítnou jet. Ale ty nejintenzivnější zážitky na nás často čekají až za hranicí naší pohodlnosti. A tak my zbývající po setmění vyjíždíme. Záře na nic nečeká a my také ne :-) začíná tančit po obloze, chvíli hledáme vhodné místo a pak už jen divadlo přírody. Záře je úplně po celé obloze. Fotím, ale často se jen kochám. Je to tedy opravdu něco, oblast Troms je proslulá masivními polárními zářemi. Norsko je prostě celé krásné, nejen Lofoty.

Po nějakých 2 hodinách usuzuji, že foťák je plný snímků a je konečně čas na večeři. Vyndávám termosku s čajem, uvařeným ještě v kuchyňce lofotské chatičky a nějakou tu sušenku. Hlavu stále k nebi, upíjím čaj a pozoruji to nádherné divadlo, které nehodlá skončit, není kam spěchat. Nad hlavou hvězdy, záře, všude neskutečný klid a mě obyčejná sušenka a čaj chutnají báječně. Vychutnávám si tyhle vzácné okamžiky a je to pro mě ta nej pěti hvězdičková večeře.

Žádní další fotografové, jsme tu jediní nadšení blázni a asi také jediní, koho tady záře baví. Občas projede nějaké auto, ale norové nevypadají, že by je obloha jakkoliv zajímala. Venku mrzne až praští, ale je bezvětří tak se to dá snést. Je to tady jiné než na Lofotech, všude jsou vysoké stromy jako u nás (na Lototech bývají místo stromů jen jejich zakrslí příbuzní), rozlehlé, zasněžené pláně. Na březích jezer blikají světélka civilizace.

Za krkem mě bolí, jak mám hlavu pořád vzhůru. Jsem patřičně unavená a promrzlá na kost, ale ještě musím vydržet. Z fyzických útrap se vyspím, ale zážitky a fotky budu mít navždy. I když záře bude bláznit celou noc, někdy po půlnoci to balíme a plni dojmů odjíždíme zpět k letišti, přece jen se pár hodin prospat. Oblast Troms je natolik zajímavá a zatím fotograficky opuštěná, že jsem se rozhodla ji nově zařadit do další foto výpravy, vyrážíme zase koncem února.

TOSKÁNSKO, ITÁLIE

Malebné Toskánsko, tolik fotografií jsem odsud viděla a ještě jsem tam nebyla. Je čas to napravit a bude to zase jiné focení, než mrazivé severské končiny. U nás je díky dostupnosti více navštěvované Moravské Toskánsko, ale já chci poznat tu klasiku, s ranními mlhami, cypřiši a pravým italským kapučínem, které po ranním focení chutná náramně i na té nejobyčejnější benzínce.  Toskánsko bylo přesně takové, jaké jsem si představovala - zvlněná krajina kam oko dohlédne, posetá různobarevným kvítím, starobylá městečka a i ty vytoužené ranní mlhy se ukázaly. Jediná škoda, že je od nás tak daleko (celý den jízdy autem).