TO NEJLEPŠÍ - ROK 2017 II.

13.04.2018

V létě toho většinou moc nenafotím, a tak druhá část výběru začíná podzimní Bretaní. Nějak jsem nevěděla co si o tomto nejzápadnějším výběžku Francie myslet. Ale říkám si, co už, když nic jiného alespoň uvidím pořádné majáky :-) Ano, majáky jsou opravdu nádherné a je jich tam spousta, ale je toho mnohem víc, co se zde dá vidět a fotografovat...

VÝCHOD SLUNCE V NORMANDII

Naše cesta však začínala v Normandii, která je hned vedle Bretaně. Dorazili jsme na západ slunce, ten byl spíše seznamovací, ale ráno, to byla paráda. Za svítání vybíhám na vrcholky bílých útesů, mám tak nádherné výhledy na slavné skalní útvary Porte d'Aval, Porte d'Amont a Manneporte. A pak už jen fotografická euforie. Barevné mraky, první paprsky slunce vytvářejí na bílých útesech magické světlo a barvy. Jeden z těch východů, na které se nezapomíná. Ani po východu slunce se nám dolů nechce a ještě dlouho se procházíme po útesech, nějak se nemohu nabažit těch krásných výhledů.

LE PHARE DE KERMORVAN

Majáky - kvůli nim jsem přece do Bretaně jela. Počasí všelijak zlobilo, ale poslední dny přišlo to pravé. Jedna přeháňka střídala druhou, vítr tvořil pořádné vlny. Před západem slunce přijíždíme k majáku Le Phare de Kermorvan. Západ tak fotíme neustále zásobování kapkami deště, deštník moc nepomáhá, fouká o sto šest. Stále dokola otírám filtry, ale západ je krásný, opravdu magické světlo mezi mraky, ze kterých prší. Moc nedoufám, že z toho bude kloudná fotka, ale nevzdávám to, fotím, otírám, fotím, otírám :-) A doma u pc mě pak čeká příjemné překvapení.

Výhled na maják zalitý sluncem i deštěm zároveň, nám z ničeho nic okoření skákající delfíni. Divocí, nespoutaní delfíni vyskakují z mohutných vln sem a tam v západu slunce. Tak to je opravdová třešnička na dortu. Ani se nesnažím fotit, jen se kochám. Představení jen pro nás, široko daleko tu nikdo není.

PHARE DE PETIT MINOU

Na tento maják jsem se nejvíc těšila. Hradba ve tvaru S, která k němu vede je prostě dokonalá. Fotíme ze střechy bývalého válečného bunkru východ slunce. Několikrát nás smočí dešťová přeháňka, i díky tomu jsou podmínky a světlo úžasné.

Bretaň mě celkově nadchla a další snímky budou postupně přibývat. Samostatnou kapitolou je pak výborná francouzská kuchyně, palačinkám tenkým jako papír (creperies), se prostě nedá odolat. A tak tahle fotka z mobilu není samozřejmě top, ale patří mezi top místní kuchyně :-)  

RÝCHORY

Prales Rýchory ležící v Krkonoších, byl dlouho na mém foto seznamu. Stovky let staré buky, duby a jiné stromy svými pokřivenými tvary přímo vybízejí k zajímavým kompozicím. Pokud máte štěstí na pořádnou mlhu, snad tady ani nelze pořídit špatnou fotku, obzvlášť na podzim. Barevné listí je všude, pod vámi, nad vámi, vedle vás a už jen procházka tímto unikátním pralesem je zážitek. Čím horší počasí tím lepší. Polarizační filtr a deštník byli mými nejlepšími společníky. Atmosféra chvílemi tajemná až skličující, ale já mám tyhle nálady, které dokáže vykouzlit podzim moc ráda. Mlha, klid, lesklé listy od deště a naprosté minimum lidí. Tak jsem si to tady přestavovala a hned napoprvé to vyšlo. Nicméně určitě se sem musím vrátit, fotografický potenciál je tu obrovský. 

SLOVINSKO

Co se focení týče, Slovinsko je známé hlavně díky Bledskému jezeru a jeho kostelíku uprostřed. Kostelíky jsou však kouzelné v celém Slovinsku zejména v kombinaci se zasněženými vrcholky Julských alp. Jakmile jsem viděla kostelík nedaleko obce Jamnik, okamžitě jsem se do něj zamilovala. Stačilo i tak málo, aby nesměle na chvilku vykouknul z mlhy. Pak už "jen" zbývalo nějaké pěkné světlo, což znamenalo vstávat v 5 hodin na východ slunce, a fotit a fotit.