VÝPRAVA ZA POLÁRNÍ ZÁŘÍ

10.03.2016

Když jsem se vrátila z první návštěvy Islandu, věděla jsem, že se tam vrátím. Otázka tedy nezněla zda, ale kdy. Polární záře... nikdy jsem si nemyslela, že bych něco takého mohla vidět, natož fotit. Ale časy se mění, viděla jsem pár krásných fotografií a zajímavý dokument, tak proč nejít štěstí naproti...

PŘÍPRAVY

Když jsem se pídila po tom, kde nejblíže naším zeměpisným šířkám je možné záři vidět, statisticky vychází nejlépe Island. Dle dalších statistik je nejlepší měsíc říjen a březen (netuším z čeho se takové statistiky dělají :-) Říjen zní výborně - svěží letní zelená tráva se na Islandu změní v různé odstíny žluté, zlatavé a hnědé. Turistů je pomálu, ubytování levnější než v létě. Kdyby k tomu ještě bylo někde pocukrováno sněhem... Rozhodnuto, jedeme v říjnu.

Zbývá výběr termínu. Pokud jde o fotografování polární záře, jsou v podstatě dvě možnosti. Buď si vybrat termín bez měsíčního svitu, nebo ten kdy je měsíc v úplňku. Obě varianty mají své pro a proti. Focení za temné noci bez měsíce znamená větší nároky na světelný objektiv, volbu správného poměru ISO a času, protože bez osvětlení je velká pravděpodobnost tmavých míst a tudíž zvýšeného šumu. Na druhou stranu záře v tmavé noci vypadá opravdu Magicky.

Focení "při měsíčku" je fajn, protože krajina je krásně osvícená,ale je potřeba, aby záře byla silná, jinak se ve svitu měsíce poněkud ztrácí a když se objeví zrovna tam kde svítí měsíc, také to není ideální. Takže nakonec se rozhodnu to neřešit, termín vybíráme s ohledem na jiné věci. Co se má stát se stane.

TYPICKÝ ISLAND

Vyrážíme v polovině října na 10 nocí. Ráno autem do Mnichova, odtud přímý let na Island a večer už fotíme polární záři - krásná představa. A u toho také zůstane. Na Islandu přistáváme do totálně zatažené oblohy. Na letišti vyzvedneme auto a protože se pomalu začíná stmívat, je čas akorát na koupení zásob jídla a nalezení vhodného místa na spaní (první noc spíme dle plánu v autě).

Parkujeme kousek od Modré Laguny, každou chvíli koukáme k obloze jestli se nestane zázrak, ale kdepak. Takže brzy zalézáme do spacáku. Budím se zimou ráno kolem 5 hodiny, teploměr ukazuje 3 °C. Nic moc, to už asi neusnu. Tak se dívám přes okénko zda se nevyjasnilo a napadají mě typické otázky Středoevropana. Poznám tu záři vůbec? Co když teď je a já jí nevidím, kvůli světlům z nedalekého Keflavíku. Opravdu je zelená? Někde jsem četla, že je spíš bílá... Snad odpovědi na své otázky zjistím během této výpravy, ale tuhle noc to nebude. V 7 hod. ještě za tmy už jsme vzhůru všichni. Posnídám islanský skyr a český štrůdl  a vyrážíme vstříc Islandu, který nás vítá teplotou 4°C, těžkými mraky, ze kterých občas prší nebo sněží a pořádným větrem.

Večer přijíždíme k městečku Vík, kde poblíž Dyrhólaey trávíme další noc. Majitelky penzionu se samozřejmě ptáme na polární záři. Odpoví, že máme počkat do 22 hod. a když nic tak jít spát. Počasí je jedním slovem hrozné, takže ani do 22 hod. nečekáme a uléháme dřív. Ráno mě budí déšť, říkám si no jestli to takhle bude pokračovat, tak to bude jedno velké fiasko. Ale Island je nepředvídatelný a odměňuje nás krásným východem slunce, který sledujeme a fotíme z útesů Dyrhólaey s výhledem na jehly Reynisdrangar. Na dnešní večer se obzvlášt těším. Máme totiž dorazit k laguně Jokulsarlón. Kdybych musela vybrat jedno nejkrásnější místo na Islandu, bylo by to zde. Polární záři bych si ze všeho nejvíc přála právě tady, mezi ledovcovými krami. Říkám si, jestli má být všude hnusně, tak ať to vyjde tady a pak ještě u kopce Kirkjufell. Ostatní oželím, když budu muset :-)

Focení východu slunce na plážích Dyrhólaey
Focení východu slunce na plážích Dyrhólaey

K laguně přijíždíme kolem 19 hodiny, vcelku ideálně na západ slunce, který bude trvat ještě min. ¾ hodiny. Přesto že se na obloze prohánějí mraky, západ krásně vyšel. Jelikož jsme po celém dni totálně promrzlý, jedeme se ubytovat s tím, že pak se k laguně ještě vrátíme, kdyby se ta potvůrka zelená náhodou konečně objevila. 

To ještě netušíme, co nás čeká při ubytování. Informují nás, že se žene větrná bouře od severu, tam přinese intenzivní sněžení, tady velmi silný vítr, na okna se dávají okenice a kdo ví co bude. Vycházení se pro dnešní noc vůbec nedoporučuje, auto zaparkovat do závětří, aby se nepřevrátilo. No výborně, to nám ještě scházelo. Samozřejmě mi to nedá, po setmění vycházím ven a zjišťuji stav oblohy. Kvůli světlům nic moc nevidím, zato velice dobře cítím zápach sýry a kdoví čeho ještě. Udělá se mi nevolno, špatně se mi dýchá. Tak honem zalézám  zpět do pokoje.To je plynný mrak z chrlící sopky, to sem přinesl ten vichr - dozvídáme se vzápětí od domorodců. Prý to snad bude zítra dobré. Takže i kdyby se na obloze dnes dělo cokoliv, v tomhle se prostě nic nedá. Na Islandu holt o všem rozhoduje počasí a aktuálně také probuzená sopka Bardarbunga.

V noci řádí tak strašný vítr, že sem to snad ještě neslyšela. Někde jsem četla, že se na Islandu nemá spát pod okny, kdyby vítr náhodou vysypal sklo. Skutečně máme postele mimo okenní tabuli. Takže záře opět nebyla, nebo možná byla, kdo ví. Ale ráno už fouká méně (tzn. dá se stát na nohou) a máme opět krásný východ. Vítr nahnal ohromné ledové kry na pobřeží pláže, k tomu nádherný barevný východ slunce, parádní zážitek.

  Větrný večer u ledovcové laguny
Větrný večer u ledovcové laguny

KONEČNĚ!

Dnes večer to musí vyjít, říkám si, když se v podvečer vracíme na pokoj (máme zde ještě jednu noc). Venku je jasno, když prostudujeme "aurora forecast", slibují aktivitu 6 (stupnice je od 0-9), a v této lokalitě minimum mraků až do půlnoci. Včera byla na slunci silná erupce a sluneční vítr by tedy dnes mohl přinést to co potřebujeme... Tak že by konečně? Nenecháme si ujít západ slunce u pláže, ohromné ledové kry z rána jsou pryč. Za soumraku se přesuneme přímo k laguně, do místního stánku s občerstvením. Na zahřátí si dáváme kávu, vevnitř je rušno, nikdo neodchází. Je jasné na co všichni čekáme. Dívám se po zdech na nádherné fotografie polární záře z těchto míst. Říkám si, je to vůbec možné, nebo je to snad nějak domalované v počítači? Radši abych se na to ani nedívala, aby mě nemrzelo, že my tu nic takového třeba neuvidíme. Ale zvědavost je silnější, dávám si ještě jednu kávu a kochám se krásnými fotkami.

Mezitím se úplně setmělo, nejvyšší čas najít to správné stanoviště. V tak krásné lokalitě je mi vcelku jedno kam si stoupnu. Nakonec vyrážíme na kopec, abychom měli krásný výhled na lagunu. Sotva stihnu připravit foták se stativem a nad horizontem se začíná objevovat bílo-zelená šmouha. Nad ní se objevuje další, obě rychle sílí, mění se na zelenou barvu a najednou jsou z nich nádherné souvislé čáry, které zaplňují celé nebe nad horizontem. Vypadají jako by vycházely přímo z ledovce. S úžasem hledím před sebe a nemám slov. To je ono, není pochyb.

Dvojitá porce záře - polární a ze sopky Bardarbunga. F2.8, čas 8.0 s, ISO 3200
Dvojitá porce záře - polární a ze sopky Bardarbunga. F2.8, čas 8.0 s, ISO 3200

Foťák, máš tu foťák tak foť, říkám si. Začínám se zabývat svou zrcadlovkou, a rychle se projevuje má nezkušenost. Prostě to nefotí a tma jak v pytli. Nevidím na tlačítka zrcadlovky, zmatkuju a netuším, proč můj displej ukazuje jen černou obrazovku. Totální tma mě zaskočila, u nás snad nikdy taková není. Nadávám si, že jsem si noční focení dopředu nevyzkoušela někde v klidu, navíc mám novou zrcadlovku a neznám tlačítka z paměti. Musím svítit čelovkou, což pochopitelně ruší okolní fotografy. Je mi to trapné, ale nedá se nic dělat. Najednou se kousek od nás odlepí nějaký stín směrem ke mně. No, tak teď ještě dostanu po právu vynadáno, ach jo. Ale polský fotograf ke mně přijde, ptá se kde je problém a snaží se mi pomoc. Nastav ISO 6400, clonu 4, čas 20s. Dělám přesně co mi říká, mačkám dálkovou spoušť a po 20 vteřinách mám nádherný snímek. Jako bonus navíc červená záře ze sopky Bardarbunga, která snímek krásně oživí. Ještě kontroluju zaostření. Fotí to, paráda. Děkuji mu a nechám si od něj dál radit. Po pár snímcích využívám maximální clonu mého objektivu F2.8, ISO tím pádem mohu snížit na 3200-1600.

A konečně si užívám nejen záři ale i samotné focení. Přesně pro tyhle chvíle fotím krajinu. Nádherná euforie, totální ponoření do okamžiku, zážitek na celý život. Záře nám přichystala opravdu luxusní divadlo. Mění se nejen tvarem, ale i barvou. Občas mezi bílo zelenou zahlédnu i odstíny fialové. Každou chvíli na sebe voláme " hele támhle, podívej sem". Můj polský kolega fotograf nás najednou upozorňuje, ať se podíváme nad sebe. Zvednu hlavu a přímo na mě padá polární záře. Je to jako kdyby na nás padaly nějaké paprsky, ale těsně nad námi se rozplynou do ztracena. Nádherné. Nastavuji objektiv přímo k obloze, kolmo k zemi a fotím.

And she danced... F2.8, čas 8s, ISO1600
And she danced... F2.8, čas 8s, ISO1600

Trvá to jen chvíli a polární záře se pro změnu ukazuje vpravo od nás, nad mostem a příjezdovou cestou. Pak slyším "she dancing" a fotograf máchá rukou někam před nás. Netuším co to znamená, ale během chvíle je mi to jasné. Záře se pohybuje v pravidelném rytmu sem a tam, jako by tančila. "Maximum six seconds" slyším od něj cennou radu. Samozřejmě dělám co mi říká, abych polární záři v tomto rytmu mohla na fotce "zmrazit". Daří se, paráda.

Pak najednou z ničeho nic, záře zeslábne. Je to spíš už jen barevná obloha. Koukám na hodinky, trvalo to skoro 3 hodiny. Během té podívané jsem absolutně ztratila pojem o čase. Adrenalin pomalu vyprchal, a já začínám cítit hroznou zimu. Princip cibule mé goretexové bundy moc nefunguje, na takové dlouhé postávání bude určitě lepší péřovka. Po něčem se u nás doma poohlédnu. Pomalu tedy míříme k autu a vracíme se na pokoj. Cestou vidíme u krajnic auta, skupinky lidí, před naší chatkou má piknik na trávě skupina Japonců. Dnes na Islandu nespí snad žádný turista. Ještě dlouho si povídáme o minulých hodinách a nemůžeme usnout.

Focení polární záře pro mě nebylo až tak úplně jednoduché, jak by se mohlo zdát. Někdy jsou lepší dlouhé časy cca 15 vteřin, někdy naopak krátké, klidně i 1-2 vteřiny. Někdy záře lítá po obloze jako splašená, někdy se jen tak ladně pohybuje sem a tam. Občas jsem nevěděla kam se dříve dívat a spíše jsem se kochala, než fotila. A samozřejmostí by mělo být, noční focení si nejdříve někde vyzkoušet. Nasbírala jsem cenné zkušenosti a nemohu se dočkat, až se polární záře zase objeví. Snad k nám bude Island přívětivý a dopřeje nám další "zářivou" noc.

Ráno bych nejradši nikam nejela a jen v hlavě "zpracovávala" zážitky minulé noci, ale musíme učinit nejdůležitější rozhodnutí celé výpravy. Zda se vydáme na sever, nebo zůstaneme tady, případně přejedeme na západ přes jih. Na sever totiž přišla opravdová zima, tak není rozhodování vůbec jednoduché. Nikdo nechce zažít bílou tmu, která na Islandu může přijít během pár minut, a zůstat někde ve vánici. Na druhou stranu lákadla jako Godafoss, Detifoss, Hvítserkur a další nás volají...