TO NEJLEPŠÍ Z ROKU 2016

14.04.2017

Rok 2016 utekl jako voda a byl tak bohatý na fotografie, že si říkám, proč nevybrat pár z nich, nerozepsat jak vznikaly, co jim předcházelo, či přidat nějaké technické info. Zkrátka vybrala jsem pár snímků, které považuji za zajímavé a tady je máte. Hlavní část tvoří Island, kde jsem tentokrát strávila skoro 14 dní a je na co vzpomínat.

Polární záře Kirkjufell Island

Na Island jsem se opět po dvou letech neskutečně těšila. Měla jsem pár konkrétních představ, co bych chtěla nafotit. Jednou z nich byl známý kopec Kirkjufell v západní části Islandu. Nafotit ho s polární září je snem snad každého, ani já nejsem výjimka. Přesto, že jsem tu polární záři zažila při minulé výpravě, měla jsem pro tentokrát vyhlédnuté jiné místo. Tento kopec je totiž zajímavý také tím, že se dá fotit z různých úhlů a snad neexistuje místo, ze kterého by na fotce vypadal nefotogenicky :-)

Byla polovina března a my tu měli dle plánu strávit dokonce tři noci, říkám si to musí určitě vyjít. Ale kdeže, Island se předváděl v celé své "kráse". Déšť, sníh, vítr, vichřice a tak pořád dokola celé tři dny. Nastala poslední noc. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že holt nic. Venku fičel vítr, po obloze se honila těžká mračna, ale stejně mi to nedá a občas koukám z okna do potemnělé noci, zda přeci jen náhodou... Předpovědi počasí na Islandu jsou fajn, ale nesmí se jim moc věřit :-) A najednou, byla tam! Sice jen nesměle mezi mraky, ale když jsem se podívala znovu o chvíli později, byla mnohem lepší a silnější. 

Nastal okamžitý úprk k autu. Jen popadnout stativ, foťák, na pyžamo rychle hodit kalhoty a péřovku. Všichni jsme téměř naskákali do auta a honem honem na foto lokalitu. Přijeli jsme akorát, aby záře začala předvádět to nejkrásnější. Tančila kolem kopce, přesně tam kde jsem to potřebovala. Chvílemi z ní byl pruh, chvílemi se rozzářila nad celým kopcem. Krásné. Fotím co to jde, a vím že je to přesně ono. Pak se chvilku jen tak kochám tou krásnou nade mnou a najednou je po všem. Přichází mraky, chumelenice a záře končí. Jako by jen čekala, až si splním svůj sen...

Pentax K-3, Samyang 16 mm, iso 1600, f/2.5, 20 s. 13.03.2016 23:44

Ledovcová jeskyně, aneb 50 odstínů modré

Návštěvu ledovcové jeskyně jsem chtěla absolvovat už při minulé výpravě, ale protože jsme jeli na podzim, bylo to nemožné. Jeskyně jsou totiž přístupné jen v zimním období, většinou listopad až březen.

Těšila jsem se tedy, ale Island opět překvapil. Letos bylo nezvykle teplo, jeskyně rychle tály a ani běžným terénním autem se tam nedalo dostat, hrozilo zapadnutí do hlubin tajících ledů. Situace tedy byla poněkud zoufalá a nezbývalo, než využít služeb některé z komerčních společností. Co vyšlo parádně, bylo počasí. Slunečný den sliboval nasvícení částí jeskyní blíže k povrchu, do tyrkysových barev.

Zhruba půlhodinová houpavá jízda ohromným jeepem (už to je samo o sobě zážitek) a jsme na místě. Dílo přírody vskutku impozantní. V některých částech jeskyně musíte na všechny čtyři, jak mají nízkou klenbu. Všude je led, sníh a kamení. Klenutý strop nad vámi je ohromný kus ledu, vytvarovaný do různých bublinek, spojů, trhlinek, apod. Na dotek je hladký, jak kdyby byl naleštěný nějakým strojem. Některými částmi prosvítalo slunce a barvilo vše do krásné světle modré. Měla jsem pocit, že modrou barvu i dýchám :-) Opatrnosti tady není nikdy dost, můžete se snadno uhodit do hlavy, nebo uklouznout. Pro tyto případy máme helmu a na nohou nesmeky.

Díky slunci bylo v jeskyni poměrně dost světla a nebylo tak třeba ani extrémně dlouhých časů, nebo vysokého ISO. Ale bez stativu to nešlo. S komerční výpravou turistů to samozřejmě na žádné zdlouhavé focení nebylo, vydržela bych tam celý den. Ale zážitek parádní. I kdybych nic nevyfotila, rozhodně by to stálo za to. Jeskyně jsou ukryté v ledovcích, každý rok na jiném místě. Jedná se o opravdový div přírody a máte další důvod, proč vyrazit na Island v zimě. A za mne? Já se tam zas jednou musím vrátit :-)

Pentax K-3, HD 15mm, iso 100, f/9, 3 s. 18.03.2016 15:28

Pentax K-3, HD 15mm, iso 100, f/9, 1 s. 18.03.2016 15:37

Krkonoše

Se sněhem v Krkonoších to byla posledních pár let poněkud bída. Stromy obalené sněhem a závěje metr vysoké, zkrátka ta pravá zimní atmosféra, se poslední dobou moc často nekonala. Ale tyhle hory mám ráda, a když vyjde čas, neváhám se tam vypravit. Pro tentokrát byla předpověď značně nejistá, ale taková už krajinářská fotografie je. Nejistá, plná výletů kdy se nic moc nevyfotí, ty nejlepší podmínky jsou vzácné a proto tak krásné. 100% jistota není nikdy, navíc měla po víkendu přijít zase obleva, tak honem na hory užít si sníh, který zrovna napadl...

I západ slunce se vydařil, ale ráno to byla opravdová paráda. Stromy zapadané sněhem, přicházející fronta vytvořila krásnou oblačnost, kterou nasvítilo vycházející slunce. Krom pár skialpinistů nikde ani živáčka. A já pobíhala po kolena ve sněhu, nevěděla kam se dřív dívat a fotila a fotila. Sníh ještě umocňoval barvy z vycházejícího slunce. Škoda, že u nás netrvá východ slunce hodinu, jako za polárním kruhem. Poté co pominulo to nejhezčí východové světlo se zatáhlo, začalo sněžit a tlaková níže převzala svou vládu.  

Pentax K-3, HD 15mm, iso 100, f/11, 1/25 s. 23.01.2016 07:54

Laguna Jokulsarlón

Ledovcová laguna je doslova magnetem Islandu, který přitahuje snad všechny turisty. A není se co divit. Na světě zcela unikátní jev - tající ledy z ledovce plují přímo do moře, kde jsou přílivem zase vyvrženi na pevninu, černou písečnou pláž. Černá pláž posetá průzračnými kusy ledu vytváří krásné kontrasty. Pro mě nejoblíbenější místo na Islandu, už jsem tady párkrát byla, ale až letos jsem se do focení ledových ker pořádně obula. A to doslova, vybavena holínkami ke kolenům, což mohu každému jen doporučit (čím výše je budete mít, tím lépe). Můžete se ke krám více přiblížit, ale i tak je třeba dávat pozor na vlny, příliv je tu zrádný a zničehonic můžete mít plné boty vody, jako se to jednou stalo i mě. Počasí přálo, ledové kry (většinou) poslušně čekaly na můj záběr, co více si přát.

Pentax K-3, HD 15mm, iso 100, f/10, 1.3 s. 20.03.2016 08:43


Pentax K-3, HD 21mm, iso 100, f/8, 1.3 s. 18.03.2016 21:00

Laguna Jokulsarlón - polární záře

Zase jedna z těch fotografií, jejíž vznik jsem musela vyčekat a obrnit se trpělivostí. Lovení polární záře často bývá frustrující a krásné zároveň. O tom jsme se měli přesvědčit i my. 

První noc kdy jsme byli u laguny, byla silná záře, ale spousta mraků. Druhou noc naopak, žádné mraky a žádná záře. Bylo to k zbláznění. Ale fotograf je tvor neúnavný a tak třetí noc už zase stojíme u laguny, nebe jako vymetené, předpověď polární záře slibná. Přichází soumrak a s ním i polární záře, nemusíme na nic čekat. Jakmile je úplná tma, nastávají fotografické orgie. Měsíc v úplňku krásně nasvítil krajinu, ledové kry příliv nechal přesně tam, kde potřebujeme. Záře se táhne přes celý ledovec. Nikdo kromě nás čtyř tu není, naprosté ticho občas přehluší jen křik tuleňů, kteří si hoví v ledových krách dál od břehu. Atmosféra, na kterou se nezapomíná.

Najednou se mi vybavuje, jak jsem u laguny byla před necelými dvěma roky a viděla svou první polární záři (článek zde). No vida a jsem tu zase. Člověk si může plnit své sny a né že ne :-) A zase je to krásné a nezapomenutelné, i když úplně jiné než tenkrát. Záře trvá asi dvě hodiny a pak rovnou do hajan. Po třech polo probdělých nocích toho mám celkem dost a těším se na spánek.

V únoru 2018 plánuji uspořádat na Island foto výpravu, pokud by jste také rádi zažili zimní Island s polární září, info bude na webu, nebo mi můžete napsat  už teď pro zaslání podrobností.

Pentax K3- + Samyang 16 mm. Panorama horizontal 5 shots, iso 800, f/2.5, 5 s. 18.03.2016 22:33


Pentax K3- + Samyang 16 mm. Panorama vertical 2 shots, dvě roviny ostření a expozice. iso 400, f/2.0, 25 s. dolní, iso 400. f 2.5, 8s horní.  19.03.2016  23:45